Malé černé krabičky přilepená na čelních sklech vozidel jsou součástí našich komunikací již několik let a jejich atraktivita vůbec neklesá. Jsou auto kamery jen dalším výmyslem marketingu digitální doby, je jejich využití přínosem a jak se na jejich použití dívá zákon?
Objektivy dívající zpoza oken nejrůznějších druhů vozidel už dávno nikoho nepřekvapují. Od profesionálních řidičů se přes aktivních řidičů dostali až k nejširší motoristické veřejnosti a postupně se stávají „povinnou výbavou“ moderního vozidla. Jejich popularita je přitom logickým vyústěním dopravní situace, kterou každý den zažíváme na našich komunikacích.
Neustále stoupající počet vozidel v naší poddimenzované silniční síti vytváří dokonalé podmínky pro nehody jakéhokoliv druhu. Pokud jste do dnešního dne nebyly účastníkům žádné škodní události, můžete si gratulovat, takových nás už totiž mnoho není.
Jen v roce 2018 pojišťovny na území Slovenska zaregistrovali více než 400 škodných událostí denně, což představuje zhruba 16 ohnutých blatníků, odtržených nárazníků či vážnějších poškození každou jednu hodinu. Pokud jde jen o „plechy“ dohromady se nic neděje, máme PZP a díky tomu není problém získat krytí škody na vašem vozidle, tedy pokud dokážete příčinu nehody a svou nevinu. A právě zde se vaše situace může značně zkomplikovat. V mnoha případech je totiž dokazování bez svědků či jiných stop velmi náročné a Policie ani jiný odborníci často nedokážou rozhodnout správně. V podobné situaci, vám může kvalitní autokamera s dobrým rozlišením a správným úhlem záběru ušetřit nejen kopec peněz, ale například i zbytečné opletačky ze zákonem. Auto kamera s funkcí parkovacího režimu, která aktivuje záznam v případě kontaktu s vozidlem (otřesový senzor) nebo pohybu před vozidlem (pohybový senzor) může také pomoci s pátráním po zloději vašich kol, či vandalech, kteří zapálili sousední auto na sídlišti.
Přínos kamer do auta v podobě dokonalého důkazu hodnotí pozitivně všichni účastníci dopravy včetně policie, která díky nim vyřešila už několik závažných dopravních nehod. Trochu složitější je však pohled z hlediska legislativy v jednotlivých zemích starého kontinentu. Většina evropských zemí totiž zatím nemá zákonnou stránku vytváření kamerových záznamů upravenou samostatným zákonem. V otázce rozhodování o legalitě a použitelnosti záznamů v případném dokazování skutečností zohledňuje hlavně zákony na ochranu osobních údajů, které jsou v okolních zemích víceméně podobné.
I když se konkrétní legislativní úpravy v detailech rozcházejí, shodují se v tvrzení, že záznam je použitelný jako důkaz a jeho vytvoření za účelem ochrany řidiče není v rozporu ze zákonem. O něco přísnější jsou zákony v Rakousku a Německu, kde je možné ve specifických případech potrestat zhotovitele záznamu likvidační pokutou ve výši desítek tisíc €.
Stejně jako v okolních zemích iu nás platí zákaz zveřejňování kamerových záznamů na internetu, hlavně bez retušování značek a tváří třetích osob, které mohou na videích figurovat bez jejich vědomí.
